Tanec, aneb první soutěž po pauze

V sobotu se konala první soutěž formací (regionální kolo pro Prahu) od taneční organizace Czech Dance Organization, která v České republice umožňuje postupy na světové soutěže. Soutěž probíhala v Pražské sportovní hale AC Sparta, kde jsem se účastnila té samé soutěže i předminulý rok a musím říct, že při čekání u parketu na naší kategorii jsem měla stejné pocity jako před dvěma roky :)

Tenkrát bylo ale pěkně teploučko a s pár dalšími z mé velké taneční rodiny jsme se venku náležitě zabavili :D

Letos se venku nikdo moc nezdržoval, pokud nepatřil mezi fanoušky omrzlin :P a tak jsme trávili čas převážně uvnitř haly, kde jsme sledovali ostatní taneční vystoupení a připravovali se na náš výkon.

Řekla bych, že já jsem ta, co si vzadu vytahuje body z pozadí :D

Osobně jsem měla trému, ale už nebyla taková jako předchozí tři dny. Řekla bych, že to vlastně funguje stále stejně. Ráno se vzbudíte nervózní, v hale jste zaměstnáni přípravami a okolím, tzn. chvíle sladkého zapomění :) a pak přichází moment, kdy se postavíte k parketu a víte, že nadešel čas! Takže vás zase pohltí vlna pocitů = chce se mi čůrat, asi se pozvracim, jsem celá ztuhlá, také občas přichází přemlouvání sama sebe a ostatních, že to půjde, v horším případě, což nedoporučuji, jsme v háji to nedáme a další rozmanité projevy trémy. 

Ovšem, když přijdete na parket a začnou znít první rázné údery vašeho nadupaného hudebního mixu :) tak na vše kolem zapomenete a občas i na to, co vlastně máte v některé části formace dělat :D Prostě a jednoduše je v tuhle chvíli tréma ta tam a vy se snažíte dostat ze sebe to nej :) 

 

Jakmile dotančíte až do konce bez kixů, tak je to super pocit, v horším případě se vám chce brečet, protože nemůžete dýchat, několikrát jste něco zkazili nebo jste na sebe naštvaní (sice to vždy nejde hladce, ale nemělo by se nic zlehčovat, podceňovat nebo vzdávat a pro příště by se mělo víc zamakat, protože když se chce všechno jde!!! :)

Nakonec přichází další otravný příval trémy v důsledku čekání na konečné výsledky, které můžou být dvojího typu. My jsme v sobotu získali výsledek pozitivního typu a takto vypadala naše spokojená reakce :)

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

S touto partou bláznů, kteří naplňují místo ve mně se loučí Sůša :*

Tanec, aneb návrat ke kořenům

Sice jsem na svém Facebooku psala, že dnes nic smolit nebudu, ale bohužel mi to nedalo :)

Po dlouhé době jsem se účastnila tréninků hlavní věkové kategorie a to obou závodních sekcí, které u nás v disco dance máme. Chtěla jsem si vyzkoušet, jak na tom jsem a potvrdilo se mi mé zlé tušení o naprosté bídnosti mých výkonů :) Přesto jsem dojela domů a ještě teď jsem neskutečně nabitá pozitivní energií. A je to právě jen díky těm dvěma tréninkům, které mi připomněly staré časy a ještě víc rozvířily mou touhu po návratu k této aktivitě. I když to moje současná situace moc nedovoluje, tak se pokusím vyzkoušet některou z naskýtajících se variant, také to ještě pořádně promyslet a posléze si třeba i svoje přání splnit :)

Tímto bych chtěla jen potvrdit to, co už jsem zmínila ve svém prvním příspěvku a to, že se této činnosti špatně zbavuje :) 

Určitě každý, kdo má nějaký koníček zná ten pocit štěstí z oblíbené aktivity a ví, že když si takto zvolil,  udělal správně ať už by na něj místo toho čekalo kdekoliv, cokoliv :) Podle mě je dobré mít něco, co rádi děláme a pokud se nám to nedaří uskutečňovat měli by jsme hledat jiné možnosti pro jeho udržení. V mém případě je to udržení tance v rámci trenérství a myslím, že mě toto dnešní osvěžení zase trochu nabudí i pro další hodiny s mými svěřenci, které mě moc baví, i když to občas nejde podle mých představ :) Takový je prostě život, všude jsou kladné i negativní stránky věcí, ale pokud si budeme užívat těch kladných a ty negativní se pokusíme vyřešit (nebo je popř. neřešit) bude nám hned lépe :)

Několik mých šťastných chvil s top lidmi, kteří zůstávají neustále v místě ve mně :o* Sůša

Tanec, aneb dnešní trénink

Tak jsem dnes ze školy jela jako každý čtvrtek přímo na tréninky a tentokrát to byl zase zážitek :D Začínám s dětmi starými od 6 do 10 let (ty jsou při soutěžích označovány jako dětská věková kategorie, zkráceně děti), které mě v minulém týdnu potěšily a dokonce trénink s nimi byl ten den lepší než následující dva s "dětmi" od 11 do 14 let (juniorská věková kategorie = junioři) a s mými vrstevníky :), kterým říkám hlaváci (hlavní věková kategorie, starší 14 let). Sice jsem začátkem školního roku byla vyděšená, když jsem viděla kolik mi přišlo dětí na kurz, ale nakonec je to ve čtvrtek snad jediný trénink, kde se mnou někdo komunikuje :D 

V případě juniorů je občas, stejně jako dnes problém s tím, že se natolik perou se svým tělem a s tím, aby ho donutili dělat požadované taneční prvky, že zapomenou mluvit :) A hlaváci? U těch si příjdu jako tuplovanej jantar :D Ty už vcelku zvládají předvést naučené sestavy, ale jakmile se snažím komunikovat na přátelské či trenérské úrovni, zpět se mi vrací pouze pár pohledů a občasné zabručení :D Takže to nakonec dopadá tak, že před nimi stojím, povídám si sama se sebou nebo si pobrukuju a snažím se je aspoň rozesmát svou pakovostí :D No rozhodně mám pocit, že se mi ani to nedaří a určitě z tréninku odcházejí s myšlenkami typu: "Tak jsem si na pololetí zaplatila taneční kurz s bláznem. Uffff ještě, že už to mám za sebou." :D Zajímalo by mě, jak to doopravdy je :) Možná jsou zatím jen stydlivý :P

 

Dnes mezi námi pár slov sice padlo :), ale já byla zase trochu mimoň :D Třetí hodinu v kuse a také poslední v týdnu už nepobírala moje hlava, která začínala vařit guláš tak pro sto osob. Bohužel hlaváci mají můj guláš na talíři dost často :/ Vzhledem k tomu, že učím každý den a každý kurz něco jiného, tak na konci občas nastává velké hledání správných přísad. Přesto se vždy nepěkně otytuluju a snažím se jet dál.

Ovšem i u těch malých zlatíček je pro mě veselo :) Dnes byl očividně nějaký unavený den, protože tak pět dětí při opakovaní sestav zavíralo oči, jakoby se jim chtělo spát. A nakonec jsem musela utírat jedné z holčiček slzy i nudle, když si uvědomila, že maminka odešla někam mimo budovu a nesleduje jí při jejím snažení. Pro všechny, kteří ještě neviděli, co takové děti dokážou, sem v odkazech přikládám dvě videa, která vás zaručeně přesvědčí o tom, že děti umí převálcovat i hlaváky :) 

Sedmileté tanečnice s trochu neadekvátními prvky pro jejich věk, ale přece jenom to stojí za shlédnutí.

 

Vhodné téma pro dětskou věkovou kategorii a také moc pěkně zpracované, jen kvalita videa nic moc. Viděla jsem na živo a tak vám můžu zaručit, že dětské výkony byly suprové :) http://www.youtube.com/watch?v=2fwhdmsqdB8 

Loučím se s vámi neuvěřitelnými výkony dětských tanečníků a pokud vše půjde, jak má brzy sem přispěji dalšími slovy, které vycházejí z místa ve mně :)

Hezké ráno, odpoledne či večer všem, kdo do místa ve mně přišel :P Sůša