Tanec, aneb jak se motivovat

Poslední měsíc jsem se nějak nemohla dokopat k psaní a přitom jsem si často říkala: "dnes už budu psát...tak ne, tak dnes už budu psát" a stejně z toho nakonec nic nebylo :/ 

Nejspíš mi chyběla nějaká motivace k tomu konečně zasednout a sepsat alespoň krátký příspěvek. Občas je těžké zrealizovat to, co chceme a přitom stačí tak málo, aby jsme to uskutečnili. To málo spočívá v určité motivaci k činnosti, na kterou lehce zapomínáme a to především kvůli nejrůznějším negativním vlivům z okolí. 

V případě mého psaní asi chybělo nějaké téma, u kterého bych měla pocit, že bude jeho sepsání stát za to, půjde mi to od ruky, bude to zajímavé a bude se to dát číst. A právě teď, když se blíží první soutěž formací mě motivace v podobě blížící se události nakopla k sepsání toho, jak se namotivovat, když to samovolně nepřichází.

Každý, kdo se o něco snaží, má pro tuto činnost určitý důvod, není to tak? 

V případě mého tanečního snažení je důvodem to, že se jedná o mojí poslední možnost soutěžně si zatančit a užít si atmosféry, kterou soutěže přináší. Jedná se o pocit jednoty s týmem, toho že táhneme za jeden provaz, protože jsme věnovali veškeré usilí tomu, aby jsme vytvořili dobré taneční vystoupení, na které budeme moc být hrdí a to jak ho bude okolí vnímat závisí jenom na nás!!! 

Proto mojí motivací je to, abych nezklamala kolektiv a neznehodnotila práci choreografa, protože všichni se podílíme na tom, jaký bude výsledek naší taneční bitvy :) a nikdo mi nemůže tvrdit, že nechce být s tím, co dělá úspěšný, že soutěží jen pro zábavu, co myslíte? Soutěž je prostě boj, boj o to ukázat to nejlepší, předvést se a mít dobrý pocit z odvedené práce a právě tohle občas zapomínáme v průběhu přípravného procesu formací a jiných činností. 

Necháváme se proště stáhnout vedlejšími vlivy: jsem unavená, tak jednou nepůjdu, ten hezkej kluk mě pozval ven, tak jednou nepůjdu, parta jde ven, tak jednou nepůjdu a potom je těch jednou najednou tolik, že se z nich utvoří překážková dráha, kterou chceme proběhnout v nejkratším čase i s rizikem ztráty bodů při plnění úkolů u jednotlivých stanovišť. Nakonec s otevřenou pusou koukáme na výsledek a nechápeme, jak je možné, že máme tak málo bodů za splnění celé překážkové dráhy. 

Z toho vyplývá, že sice něco chceme, ale nejsme schopní tomu dát vše, co jsme původně plánovali. Proto je důležité si připomínat, proč vlastně dělám, co dělám, proč to mám ráda a co od toho chci. Jedině to nás dovede až k získání plného počtu bodů u stanovišť a zaslouženému výslednému hodnocení.

Doufám, že si všichni najdeme a udržíme svou motivaci, abychom dosáhli toho, po čem toužíme a byli jsme spokojení a pyšní na to, jak dobře jsme to zvládli, protože to je ten nejlepší pocit, dotáhnout věc do konce a užívat si splnění svých snů :)

S nově nabytou motivací z místa ve mně drží všem snaživcům palce Sůša :)